fbpx
Follow me:

WORLD CUP 2018, ANEB NEJEN O FOTBALE

Scházejí se přátelé, rodiny, náměstí se plní fanoušky v dresech, spotřeba elektřiny, jednohubek a hluku v domácnostech stoupá. Po 4 letech je to zase tady. Mistrovství světa ve fotbale začíná. Fotbal je celosvětový fenomén a během měsíce a půl, kdy se v něm hraje jeho nejslavnější a nejsledovanější turnaj, propojuje celou planetu. Jen pro zajímavost, finále minulého šampionátu, který hostila Brazílie, sledovalo v ČR u televizí 1 156 000 diváků. A to se naši kluci se lvíčkem na prsou na šampionát nekvalifikovali.

Letos se hraje v Rusku a už při volbě pořadatelské země čeřily vody různé protestní akce, hlavně kvůli politické a ekonomické situaci v zemi. Jak řekl reportér ČT Miroslav Karas (pro mě absolutní machr): „Rusko se pro MS kompletně změnilo.“ Co se nemohlo, se najednou může, policisté nelemují ve stovkách ulice jako obvykle, může se fotit na Rudém náměstí a v Rusku alespoň na chvíli zavládla pohoda. Rusové se prostě snaží ukázat v tom nejlepším světle a rozkaz zní jasně – MS musí Rusku udělat co nejlepší reklamu. Ale pryč už od politiky.

Klání o mistra světa se hraje jednou za čtyři roky a už to samo o sobě zvyšuje jeho popularitu. Exkluzivita,  neokoukanost, souboj nejlepších fotbalistů naší planety. Pokud k tomu přičteme mediální masáž  skrze sociální sítě, šířenou reklamu hvězdami jednotlivých týmů a emoce, které sport sám o sobě přináší, máme tady C4 koktejl zvaný „super úspěšná akce.“ Z toho všeho plyne jediné – okolo mistrovství světa se točí astronomické peníze a tlak na realizační týmy a hlavně hráče samotné je enormní. Velmi často tak vidíme obrovská selhání i těch největších hráčů, protože jde o všechno. Ani vítězství v klubové Lize mistrů není pro fotbalisty tolik, jako zvednout pohár pro mistry světa nad hlavu spolu se svými krajany.

Mistrovství světa má také velký společenský přesah. Hráči, kteří po hřišti běhají, slouží jako vzor pro milióny dětí, teenagerů a leckdy i dospělých fotbalistů a diváků, kteří se snaží své idoly kopírovat. Dědové vypráví svým vnukům, jak to tenkrát ten Pele válel a dovedl své Kanárky k titulu, jak Maradona plácl „Boží rukou“ míč do sítě nebohých Angličanů nebo jak Turek Hakan Sukur dal gól po 11 sekundách zápasu. Vznikají příběhy a historky, které se předávají z generace na generaci a hráči se díky svým výkonům stávají legendami, vstupují na pomyslný fotbalový Olymp a zapíší se nesmazatelně do historie své země. Fotbalisté totiž nehrají jenom za sebe. Hrají za svou zemi a národ a naplní lidská srdce národní hrdostí. Kdo jiný kromě sportovců a vědců má ještě takovou moc…

Tak co? Chtěli byste být pod drobnohledem celého světa? Chtěli byste, aby milióny lidí hodnotili, jak se chováte, vypadáte, mluvíte a hlavně hrajete? Ještě byste pořád chtěli hrát na Mistrovství světa?

Já rozhodně ANO!! Ale na penaltu, na tu bych tedy nešel.

Obrázek z Bustle.com

Sdílej
Leave a comment
Previous Post Next Post

Dál by se vám mohlo líbit

No Comments

Leave a Reply