fbpx
Follow me:

PARTNERSKÉ VZTAHY

Vztahy jsou hrozně komplikovaná věc. Ať už se jedná o ty rodinné, přátelské nebo partnerské. Nedokážu říct, který typ je ten vůbec nejsložitější, ale já bych se dnes rád krátce zamyslel nad těmi partnerskými. Já osobně jsem měl vždycky dlouhodobé vztahy. S Martou jsem byl od svých patnácti do dvaceti, a s Míšou jsme následně spolu chodili skoro deset let. Nevím, čím to bylo, že to vydrželo vždycky takhle dlouho. Nejspíš to bylo ale tím, že když už jsem si někoho vybral, tak to bylo ono. A teď jsem poprvé zažil, že to nevyšlo a to díky mně. Museli jsme říct, že to takhle dál nejde a rozejít se. Takže je tu pro mě zcela nová životní situace a také zcela nové neprobádané území. Většinou jsem totiž skočil ze vztahu do vztahu a tím to celé nějak tak zaplulo. Teď je to ale jinak. Jsem single.

Partnerské vztahy, jak mi určitě všichni potvrdíte, jsou velmi křehká věc. V jednu chvíli je vše v pořádku a v druhou je to nenávratně pryč. Nejtěžší je najít balanc, rovnováhu a dělat kompromisy na denní bázi. A když toho už nejste schopní, končí to tak jako u mě. Lidé se pak rozcházejí, nachází si nové polovičky nebo se znovu potkávají a vracejí se k sobě. Ať tak či tak, většinou za sebou nechají paseku a spoušť. Ten kdo se rozejde, je ještě relativně v pohodě. Pro toho druhého je to ale horší. Najednou je sám, sám ve tmě a jistota, kterou měl v druhém je pryč. A proto to myslím tak bolí. Nejde ani tak o sex nebo intimní chvíle, i když z části také ano. Jde o pocit se za někým domů vracet. Vědět, že i když by se stalo cokoliv, tak je tu ten druhý pro vás, podrží vás, poradí a pohladí po duši, když je ouvej. A proto si myslím, že je pro člověka tak těžké něco ukončit. I když to udělá on sám, a není to kvůli někomu jinému, tak se vystavuje naprosto tomu samému, čemu vystavuje druhého. Samotě. A řekněme si na rovinu, že podzim a zima, jsou pro single lidi prostě na nic. Tenhle víkend jsem trávil v Karviné a viděl Vánoční výzdobu na tamější hlavní třídě. Hvězdy navěšené na stromech svítily, lidi se vodili za ruce a já si uvědomil, že nejspíš poprvé na Vánoce budu sám a jaké to asi bude. No, nebyl to zrovna příjemný pocit. Já zatím moc nemůžu soudit, ale prý to tak nějak není úplně sranda, najít si někoho, s kým si budete rozumět, budete mít stejný humor, životní hodnoty a ještě vám bude vonět a přitahovat vás. Navíc abyste měli alespoň podobné zájmy nebo ty vaše toleroval. A o posteli a sexu nemluvě. Je toho prostě tolik, co si musí sednout.

A co pro mě bylo při rozchodu kromě ztráty druhého to nejhorší? Byli to přátelé. Nedokázal jsem se jim totiž podívat do očí a říct, jak se věc skutečně má, jak to cítím a co se děje. A jak čas plynul, tím víc jsem se do toho zamotával. Nejhorší to bylo u těch nejbližších a u rodičů. Ano, i těm jsem lhal, i když jsem věděl, že budou vždycky stát na mojí straně. Bohužel jak se říká, lež má krátké nohy, a tak i mě to nakonec dohnalo a vše prasklo. Takže i já jsem za sebou nechal pěknou paseku.

Obdivuji vztahy, které trvají desítky let, a když tu babičku vidíte i po padesáti letech na toho dědu koukat s láskou v očích, jako by spolu začali randit včera, říkám si, jestli nedělám něco špatně. Jestli nejsem divný nebo nějakým způsobem citově deformovaný a proto tohle zatím nedokážu. Nevím, ale teď mám po dlouhé době čas to zjistit. Mám okolo sebe spoustu lidí, co podvádějí své protějšky. Jsou ale i tací, kteří by se k tomu podvést toho druhého nikdy „nesnížili“. Říkám si vůbec, z čeho nevěra vzniká? Je to nedostatkem vzrušení doma, velmi lehkému vyhledání a kontaktování téměř kohokoliv skrze sociální sítě? Nebo naopak ti, co nepodvádějí, nemají třeba takové možnosti, jinak by to dělali také? Anebo se dá opravdu najít lásku na celý život?

Ve svých 31 letech jsem ale plně pochopil jednu věc. Člověk se prostě musí o svůj vztah starat a dělat byť jen malá překvapení a věci, kterými ukáže, že je pro něj druhý stále jedinečný, myslí na něj a má ho rád. Bez toho je dopředu všechno ztracené. Prostě jak říkají No Name:

“Za každým dňom urobme pár prekvapení,
veď je to ľahké, ty zmeň parfém a ja vodu po holení
za každým dňom, veď každý deň nemusí byť každý
ja len dúfam, že to bude navždy.”

Neberte tento článek tak, že si tady vylívám srdce a jsem zklamaný životem. Vůbec ne. Beru to spíš jako takové srovnání s tím, co se dělo v poslední době a omluvu lidem, kterým jsem lhal a na kterých mi záleží.

Díky, že tu pro mě jste.

Obrázek z pinterest.com

Sdílej
Leave a comment
Previous Post Next Post

Dál by se vám mohlo líbit

No Comments

Leave a Reply