fbpx
Follow me:

FITNESS TRENÉR – PRÁCE JAKO ŽÁDNÁ JINÁ

Dnešní článek bych rád věnoval všem Fitness trenérům od Jablunkova až po Aš. Prostě všem těm holkám a klukům, kteří se dostali svou životní cestou do odvětví fitness a v tomhle vlaku, ze kterého je tak těžké vystoupit, cestují dál a dál. Jak už správně tušíte, v dnešním článku bych rád bez obalu popsal, jaké je to být trenérem ve fitku a jaká je tahle práce ve své čisté nahotě.

Jak se lidé k trénování dostanou?

Většinou je dráha, jak se lidé dostávají k tomu dělat fitness trenéry velmi podobná. Sportujete, ve svém sportu dosáhnete určitého maxima, a když opadne prvotní zklamání, že z toho Olympiáda už asi nebude, začnete řešit, co dál. Hýbat se a sportovat dál chcete, ať už třeba kvůli figuře. Většina sportovců si stejně navíc projde každou sezónu silovou přípravou, ve které chtě nechtě k posilovně přičichne. Opravte mě, jestli se pletu, ale v dnešní době neznám jediný sport, u kterého byste se alespoň okrajově nemuseli věnovat posilování, jestliže ho chcete dělat na nějaké rozumné úrovni. Někdo jde studovat sportovní školu a získá diplom, ale co pak? Možná vás to překvapí, ale sport jako takový, respektive pracovní pozice okolo něj, nejsou zase tak výdělečná věc. I kondiční trenéři v českých velkoklubech jako jsou například Sparta nebo Slavie si rozhodně nežijí nijak nad poměry a nejezdí v nablýskaných sporťácích. Naopak – výdělky jsou spíše průměrné, pokud se bavíme o čistě sportovním sektoru a ne managementu. Popravdě ve fitness stále peníze jsou a když je člověk šikovný, může si tady vydělat nadprůměrně, protože zde dochází ke kumulaci klientů z různých “bussinessů”, kterým trenéři nabízí své služby.

Jaké trenéry ve fitness centru potkáte?

Už není ani pravidlem, že by většina trenérů, které vídáte ve fitness centrech, přišla ze silových sportů, jako tomu bývalo dřív. Je to takový mix. Pokud vezmu v potaz trenérské týmy, se kterými se potkávám, nedá se říct, že by nějaká skupina převládala. Fotbalisté, hokejisté, atleti, cyklisté, bobisté, veslaři, kanoisté – a to rozhodně nejsem u konce. Jsou tu i trenéři, kteří za se sebou nemají žádnou sportovní kariéru, zajímají se například o fyzioterapii a tím stylem i trénují. Nebo lidé, kteří ochutnali poprvé fitness až např. z pozice recepčních a okamžitě je to chytlo. Prostě od každého trochu. Bohužel jsou tu i tací, kteří ke sportu nemají vztah téměř žádný a berou trénování jako hezký přivýdělek. Setkal jsem se i s trenéry, kterým certifikát zaplatil pracovní úřad, a za měsíc (někdy ani to ne) byli ve fitku a nabízeli své služby.

Co se týče oprávnění trénovat ve fitness, tak je to bohužel i v dnešní době vcelku bída. Jediné, co musíte mít, je certifikát trenéra fitness, který dostanete po absolvování kurzu a po jeho předložení na živnostenském úřadě, můžete vesele trénovat. Navíc není kurz jako kurz a díky pohovorům, skrz které přijímáme nové trenéry do naší společnosti, musím objektivně říct, že je to někdy doslova tragédie a některá školící centra by svoji akreditaci rozhodně neměly mít. Jak už jsem naznačil výše, dneska můžete udělat kurz téměř okamžitě. Viděl jsem i nabídky kurzů, které trvaly týden. A to pracujete s lidským tělem. Co na to říct….?

Jaká je skutečná praxe a vize?

Ať už si to trenéři uvědomují nebo ne, jde stále o „POMOC“.  Vždy musí být na prvním místě pomoc klientovi. Jak trenér klientovi pomůže je už jiná věc. Drtivá většina klientů klientů přichází do fitness centra s potřebou zhubnout nebo nějak zlepšit svoje tělo a fyzickou kondici. Někteří klienti mají svého trenéra také jako nejbližšího přítele a psychologa v jedné osobě a svěřují se mu s nejtajnějšími informacemi o svém soukromí a životě a to je jejich hlavní důvod, proč k trenérovi chodí. Já sám jsem měl i starší klienty (70 let a více), kteří  si za mnou očividně chodili spíše popovídat než zacvičit, protože se cítili osamocení. A tak dále. Prostě jeden člověk = jeden příběh. Jak už asi tušíte, tak jako trenér musíte být vysoce sociálně zdatní. Alespoň v případě, že chcete být úspěšní. Musíte se umět přizpůsobit každému člověku, aby mu s vámi bylo příjemně a dostal to, proč do fitka přišel. Jak říká můj kamarád Honza: „Sociální chameleon.“

Fyzická a psychická energie:

Ať už chcete nebo ne, práce trenéra ve fitness je fyzicky a psychicky náročná. Každý klient vyžaduje totiž vaší plnou pozornost, názornost a interakci. Pokud to porovnám s mojí hodinou v kanceláři, tak se to vůbec nedá srovnat. Sem tam se zamyslím, jdu si pro kávu nebo si přečtu zprávu na telefonu. Jako trenér na tohle na všechno hezky rychle zapomeňte. Každou minutu musíte vnímat, opravujete klienta, ukazujete další cvik nebo počítáte. Mozek vám neustále jede na plné obrátky. Někteří trenéři trénují pak 10 tréninků denně, takže si představte, co to stojí sil. Když jsem začínal s trénováním, několikrát se mi stalo, že jsem usnul po příchodu domů na sedačce v zimní bundě a kalhotách. Pokud si tedy vezmete, že tělo a mozek jedou po dobu tréninku na plné obrátky, do toho vám klienti vyprávějí o svých problémech a připočtete, že trenérství je obecně profese, kdy pracujete, když mají lidi volný čas –  tedy před prací (6:30) anebo po ní (18:00+)-, jedná se vcelku o sebevražedný koktejl. Naštěstí ale existují i tací klienti – a je jich bohudík stále dost -, se kterými je radost pracovat a nabijí vás energií. Takové klienty si ale musíte postupně najít a starat se o ně, jak o poklad.

Neustále pod drobnohledem:

I v současné chvíli, když se mě někdo zeptá, jestli ještě trénuji a já popravdě odpovím „ano“, tak se u toho stále necítím zrovna komfortně. V okamžiku, kdy váš protějšek totiž zjistí, že pracujete ve fitness a ještě k tomu jako trenér, stanou se z jeho očí skenery a projede vaše tělo od hlavy až k patě. Být trenérem je tak hrozně zavazující. Jistě, nikdo nemůže být celý rok v top formě, ale jako trenér máte většinou dvě možnosti – vypadat skvěle anebo alespoň velmi dobře. Jinak jste na místě odsouzen, což na očích a výrazu vašeho rozhovorového partnera lehce poznáte. A ve fitku to samé. Lidé zkoumají a hodnotí, jak vypadáte, co máte na sobě, co cvičíte a hlavně CO JÍTE.  Většina klientů si totiž myslí, že jste šimpanz, co jí jenom zeleninu, ovoce a maso. Klasická otázka, když chcete naštvat trenéra, zní: „A tohle může jíst trenér, joooo?!“ Natož kdybyste si dali snad zmrzlinu nebo cheesburger. To je téměř na kulku. Samozřejmě berte to trochu s nadsázkou, ale zase tak daleko od pravdy bohužel nejsem.

Z práce se stává rutina:

Bohužel jako v každé profesi, tak i trenéři fitness pociťují občasnou rutinu. Hlavně ti, co jsou nejvíce vytížení. Říkám tomu skupinová hypnóza. Jedná se o časový úsek, který začíná přibližně od 18:00 a daný den už nekončí. To už začínají být trenéři, kteří pracují od rána, unavení. Skelný pohled u jednoho střídá skelný pohled u druhého a zakoukání do prázdna není nic výjimečného. Ztráta koncentrace a občas uklouzne bohužel i nějaké to zívnutí. Než jsem začal dělat trenéra, tak jsem nepil kávu. Teď už ano. V poslední době se rozmohl také žvýkací tabák, ale to už není nic pro mě. Každá vzpruha je totiž vítaná. Cílem každého trenéra by mělo být, nenechat si práci zevšednět, zdokonalovat se na různých školeních a občas také přijmout nového klienta, aby se lehce změnilo prostředí. Prostě rutina a stereotyp i v této profesi zabíjí.

Fitness – svět za oponou:

Celkově, když o tom tak přemýšlím, je svět fitness schován za určitou oponou, která ho a lidi, co v něm aktivně žijí, uvrhuje do jakéhosi neprodyšného boxu. Chybí prostě přesah. Abyste pochopili, jak to myslím. Nedávno jsem se potkal na svatbě mých kamarádů a spolupracovníků Honzy a Jany (v tuto dobu už Žižkových) s jedním bývalým trenérem Márou. Bavili jsme se poměrně dlouho, než přešla debata na fitness. „Ty, Kubo, já jsem tak rád, že jsem z toho vypadnul,“ řekl mi tenkrát Mára a pokračoval: „když pracuješ jako trenér a ještě k tomu třeba závodíš jako já, tak řešíš jenom to, jak vypadáš, jestli jsi byl cvičit, co sníš, kdy půjdeš spát a co na sobě budeš mít. A tím, že to řeší  všichni kolem tebe X hodin denně, tak tomu není úniku. Já jsem teď potkal úplně jiný lidi s naprosto jinými hodnotami a zájmy a je to prostě super.“ Co tím chci říct? Nevím, jestli je to tak v jiných profesích, ale svět fitness vás – pokud se necháte – doslova pohltí. Navíc si vaše tělo tvoří na pohybu jednoduše závislost a je pak pro vás velmi těžké se jí zbavit.

Naštěstí já jsem měl a stále mám to štěstí, že mám spoustu lidí ve svém okolí, kteří cvičením tolik nežijí a vždy, když už jim přijde, že se za mnou opona začíná zavírat, chytí mě pevně za rukáv a zatáhnou mě zpět. Tenhle článek jsem vlastně napsal i pro ty – a že jsem se takto setkal se spoustou lidí -, kteří si myslí, že dělat trenéra ve fitness centru je peříčko za obrovské peníze. Ano, samozřejmě, i trenérstvím se dají vydělat velmi slušné peníze, ale to už musíte sakra něco umět a navíc si to pokaždé hezky oddřete.

Na druhou stranu musím říct, a tím dnešní článek zakončím, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem trenéra dělal a okrajově ještě dělám. I když si myslím, že to není žádný med, tak je to prostě práce u sportu a dá se říci ve sportovním kolektivu spolupracovníků. Místo, kam chodím do práce, pak dostávají jiní od zaměstnavatele jako benefit. A navíc klienty, které jsem měl a hlavně v tuto chvíli mám (se všemi pracuji již 3 roky a déle), už mohu nazývat skutečnými přáteli. A i když se mi samozřejmě občas nechce, tak si toho obrovsky cením a stále to dělám. A jestli bych někomu doporučil dělat osobního trenéra? Ano, ale připravte se, že bez práce tady rozhodně nejsou koláče.

Sdílej
Leave a comment
Previous Post Next Post

Dál by se vám mohlo líbit

No Comments

Leave a Reply