fbpx
Follow me:

ČAJ A NŮŽKY, PROSÍM

Takže přátelé, úvodem vám přeji všechno nejlepší do Nového roku. U mě byl rok 2018 plný změn a tenhle rok se nejspíš teprve ukáže, co mi to přinese. Ať se vám daří a splní se vaše sny! Cheers! Chvíli jsem přemýšlel, jakým tématem začít. Nakonec jsem si řekl, že je potřeba začít rok 2019 s úsměvem, a tak slyšte mou následující velmi „výživnou“ vzpomínku. 

Psal se rok 2017 a my bydleli s Mísou v hostivařském bytě 2+1, kde jsme platili ještě rok zpátky nájem 12.000,- i s energiemi. Dnes už trošičku utopie. Jediný problém byl, že byt byl ne zcela obratně řešený, a tak kdykoliv někdo z nás potřeboval dělat něco v kuchyni, byl tak trošku odříznutý na druhé straně bytu. Centrem všeho dění se tak stal obývák. Ono to tak asi bývá všude, jak jsem si všiml. Jako lidé jsme předurčeni k tomu být ve společnosti druhých a obývák jek tomu ideálním místem. Postupem času se tam chtě nechtě stahovala většina aktivit a to ať už od společného jídla – jídelní stůl v kuchyni byl většinou za rok téměř netknutý – přes čtení knížek, až po partnerské porady nebo poobědový ducánek. Když nad tím tak přemýšlím, hlavním faktorem veškeré centralizace dění do obýváku byla asi Tv. I kdyby jako kulisa, jela téměř pořád. K tomu nějaký ten horký čaj, kterého stála na stole vždy velká konvice, deka a klídek.

Byl jeden z podzimních dnů roku 2017, já přišel z práce kolem 21 hodiny, protože byla fitness sezóna, a s Míšou jsme se akorát vyměnili. Já jsem zasedl k večeři a ona zamířila do ložnice do postele. Celkově jsem spíš noční pták a většinu věcí se snažím vyřešit raději do noci, než abych si ráno musel byť jen o 5 minut přispat. Ten večer jsem se rozhodl, že se budu věnovat své tělesné kráse, použiji bělící gel na zuby, oholím se a proběhne pravidelná manikúra i pedikúra. Tyhle zkrášlující aktivity jsem měl striktně nakázáno řešit v koupelně. Ale tentokrát bylo vše jinak. Kočka ležela vedle a myši měly pré. Rozložil jsem si všechny propriety na stůl, pustil si ze záznamu magazín Sport ve světě na CT4 sport, vykonal všechny možné úkony a nakonec si nechal rutinu. Bylo mi nádherně. Po pár minutách bylo hotovo, nástavec s bělícím gelem byl pevně zafixovaný v ústech, nehty na rukou ostříhány a vzorně sbaleny do papírového kapesníčku a jediné, co zbývalo, bylo ostříhat si nehtíky na nohou. Jsem vcelku čistotný chlapec s pevnými hygienickými návyky, takže žádný problém na obzoru. To by ale nesměly dojít v zásobníku papírové ubrousky. Po celém bytě jiné nebyly, i když jsem hledal dost důkladně. Nakonec i mě zlomila lenost a vymyslel jsem plán, na který někteří z nás nezapomenou do konce života. Otázka zněla jasně: „Kam s nehty?“. Naštěstí i tentokrát byla na konferenčním stolku přistavená konvice s čajem a vedle ní hrneček. V hrnečku byly již jasně použité a spařené mátové listy, které čekaly pouze na vyhození do komunálního odpadu. Tak jakýpak copak, ne? Stejně se to vyhodí. Všechny své prstíky na nohou jsem tedy pečlivě ostříhal a veškerý biologický materiál hodil mezi listy do hrnku s tím, že jakmile Sport ve světě skončí, celý obsah vysypu do odpadkového koše. Ano, měl jsem jít hned, ale jak jsem říkal, kuchyně byla tak daleko! A čas plynul! Ronalda střídal Messi, golf střídal tenis a celosvětový přehled sportovních okamžiků týdne mě zcela vtáhl do děje. Samozřejmě, na nějaký hrneček jsem během deseti sekund úplně zapomněl.

A věděli jste, že máta se může vyluhovat i víckrát než jenom jednou? Já tedy ne.

Druhý jsem se v práci nezastavil. Byl to jeden z těch dnů, kdy si máte chuť prohnat kulku hlavou a nestíháte zhola nic. A najednou se mi v kapse rozezvonil mobil. Míša mi normálně nevolala. Věděla, že přes den si se mnou moc nepopovídá, a když už volala, jednalo se většinou o stav nouze. V rychlosti jsem tedy zvedl telefon a na druhé straně se ozvalo: „Jakube!? Mohu se tě na něco zeptat, ty jedno HOVADO!? Vůbec jsem netušil, o co se jedná. „Ty sis včera stříhal nehty?“ V tu chvíli…. mi vše došlo! V hlavě jsem viděl obraz mladé ženy, která se v podzimním počasí plahočí pražským MHD s nákupem domů, vymrzlá otevře dveře bytu a v mysli má jediné. Dát si svůj mátový čaj. Vezme z konferenčního stolku v obýváku svůj oblíbený hrneček, v kterém má připravenou jednodenní mátu, v rychlovarné konvici nechá vodu dosáhnout bodu varu a zalije si svůj nakopávač imunity a zažívání. Sedne si do sedačky, pustí televizi, labužnicky se natáhne na sedačku a poprvé si usrkne horkého čaje, který má rozehřát její podzimem zkřehlé tělo. A najednou ucítí malou, ostrou pevnou věc, která se dotkne jejího zubu a putuje volně její ústní dutinou. Sáhne si tedy do pusy a na prstu vytáhne jeden sice hezký, ale lidský nehet. Při pohledu do hrnku se jí žaludek natáhne, protože uvidí ještě 9 bratříčků, plavající na znak mezi listy máty. Rychlostí geparda vyskočí ze sedačky, doběhne do koupelny, vyplachuje, plive a poté se svým rudým pohledem zahledí do zrcadla. „Jakube, ty HOVADO!!!“

Inu, Míša nakonec nezvracela a po 14 dnech mi přestala dokonce nadávat. Někteří lidé říkají, že od té doby jí zhoustly vlasy, pleť má jako z alabastru a její mysl je o dost bystřejší. Kdo ví, třeba jsem vymyslel formuli na elixír mládí a jen o tom nevím. Možná bych si měl otevřít čajovnu. Čaj a jedny nůžtičky, prosím pěkně!

Obrázek z depositphotos.com

Sdílej
Leave a comment
Previous Post Next Post

Dál by se vám mohlo líbit

No Comments

Leave a Reply